• Akce školy
• Vedení školy
• Pedagogický sbor
• Provozní zaměstnanci
• Školská rada
• SRPdŠ
• Školní parlament
• Rozvrhy hodin
• Zájmové kroužky
• Fotogalerie ZŠ
• Formuláře a dokumenty
• Harmonogram školního roku
• Školní vzdělávací program
• Prevence rizikového chování
• Výchovné poradenství
• Partnerská škola
• Archiv ZŠ

Naše úspěchy

Text, za který získala Veronika Bejčková (žákyně 5. třídy) 2. místo v literární soutěži „Písecká tužtička“. Soutěž vyhlašovala Městská knihovna Písek na jaře letošního roku, vyhlášení bylo v prvním zářijovém týdnu. Téma: Můj největší úlovek.

Můj největší úlovek

Celá naše rodina chodí na houby. Nejlepším houbařem z nás je můj strýc Pepa.

Bylo krásné sobotní červnové ráno a Pepa povídá: „Půjdu na houby, mám chuť na smaženici.“ Já jsem to slyšela a prosila jsem ho, aby mě vzal s sebou. Chvilku se zdráhal a nevěřil, že bych mohla také nějaké houby najít. Hlavním důvodem jeho odmítání ale určitě bylo to, že nerad prozrazuje svá tajná houbařská místa. Nakonec se Pepa nechal přemluvit a já přešťastná jsem si běžela pro holinky.

Autem jsme dojeli až na kraj lesa. Celé dopoledne jsme prolézali lesní houští a nacházeli jsme menší i větší hříbky. Pepa sbírá jen pravé hřiby, jiné houby neuznává. Při zpáteční cestě k autu jsem šla po okraji lesa, kde rostou veliké duby. Pod duby byla vysoká tráva a tu jsem v ní uviděla obrovský dubový hřib! Navíc byl úplně zdravý!

Po příjezdu domů jsme hřib změřili a zvážili. Jeho klobouk měl průměr 25 centimetrů a celá houba vážila více než jeden kilogram. Všichni se chodili na můj houbařský úlovek dívat a záviděli mi ho. Mě ale nejvíce těšilo uznání od Pepy, který prohlásil: „Kdo by to do tebe, ty holka, řekl?“