• Akce školy
• Pedagogický sbor
• Provozní zaměstnanci
• Školská rada
• Spolek rodičů
• Školní parlament
• Rozvrhy hodin
• Zájmové kroužky
• Fotogalerie ZŠ
• Formuláře a dokumenty
• Harmonogram školního roku
• Školní vzdělávací program
• Digitální učební materiály
• Prevence rizikového chování
• Výchovné poradenství
• Celé Česko čte dětem
• Partnerská škola
• Archiv ZŠ

Partnerská škola

Švýcarsko očima účastníků zájezdu

A je to tady! 21. 10. 2007 ve 4 hodiny ráno mi zazvonil budík a já už věděla, že dnes začne něco nádherného, Švýcarsko. Tak jsem s nadšením vylezla z postele, připravila se a s mamkou vyrazila ke škole. Tam už na nás čekal autobus, rozloučili jsme se s rodiči a ocitli se na cestě do Švýcarska. Dopoledne jsme dospávali hodiny, které nám chyběly k dobré náladě. Cestou jsme se pokochali krásou Bodamského jezera, u kterého jsme protáhli dlouhým sezením zdřevěnělou kostru. Honem zpátky do autobusu a frčíme dál. Ach jo, to je doba, kdy už tam budeme? Hurrrá, vždyť už jsme v Baetterkindenu! Dorazili jsme na ubytovnu, nanosili jsme si věci do pokoje v podkroví, kde už pro nás byly přichystané matrace na spaní, a začali jsme vybalovat… Za chvíli se zdola ozvalo: „Už nás přišly navštívit Švýcarky!“ Přivítání bylo docela milé, pak jsme se vydali s učiteli na krátkou procházku. Po ní následovala večeře a oficiální uvítání od starostky Baetterkindenu a ředitele tamní školy. Seznámili jsme se také se švýcarskými učiteli.

Druhý den po snídani jsme se vydali s naší partnerskou třídou do Bernu, hlavního města Švýcarska. Prohlédli jsme si významné městské památky, měli jsme také čas na nakoupení dárků. Na ubytovnu jsme se vrátili odpoledne. Do večera jsme měli dost času na vlastní program, ale také na soutěže, které pro nás připravili naši učitelé.

Konečně úterý a s nadšením očekávaná návštěva aquaparku! Těšení na vodní radovánky se nám vyplatilo. Mohli jsme vyzkoušet jízdu na několika tobogánech, pohoupat se na umělých vlnách, odpočinout si v perličkové lázni… Hlady jsme neumřeli, součástí aquaparku je totiž i restaurace. Ani se nám odtud nechtělo. Konečně jsme se začali trochu víc bavit se Švýcary. Někdy nám naše jazykové znalosti nestačily, ale od čeho jsou ruce, nohy a ostatní části těla? Dorozumívali jsme se zkrátka vším.

Ve středu ráno jsme šli do školy. Měli jsme s našimi Švýcary tři vyučovací hodiny. Nejprve jsme se navzájem učili česky a německy, druhou hodinu byl tělocvik – skákali jsme přes švihadlo, hráli volejbal a badminton. Nelepší byla hodina hudební výchovy. Založili jsme totiž malou kapelu, každý hrál na nějaký rytmický hudební nástroj a krásně nám to ladilo. V průběhu odpoledne jsme postupně odcházeli na návštěvu do rodin svých švýcarských kamarádů. Já jsem byla u Hannese, jeho rodina mě přijala úplně skvěle. Byli jsme nakupovat, viděla jsem rodinnou farmu (50 krav, snad 100 prasat a 10 slepic), sešli jsme se venku s kamarády a hopsali jsme na trampolíně, hráli jsme Monopoly. K večeři byl výborný bramborový salát. Asi v deset jsme šli spát. Já jsem se ovšem moc dobře nevyspala, rušilo mě hýkání oslů. Ráno jsme poděkovali a rozloučili jsme se. Museli jsme být včas zpět na ubytovně, čekal nás poslední den pobytu. A opravdu stál za to!

Autobusem jsme se vydali do hor. Pak jsme přestoupili na lanovku, která nás vyvezla až na vrcholek hory Niederhorn do výšky téměř 2000 m n. m. Při cestě nahoru byly vidět vrcholky hor a pod nimi mlha. No prostě nádhera! Když jsme se dost vynadívali, bylo nám oznámeno, že dolů se jde pěšky. Samozřejmě, že jsme protestovali, ale marně. Asi po čtyřiceti minutách svižné chůze jsme dorazili na zastávku lanovky. Tam na nás čekalo překvapení v podobě koloběžek. Na hlavy jsme si narazili helmy a sjížděli jsme dolů po úzké klikaté silničce. Všem se to samozřejmě moc líbilo, takže se jelo ještě jednou. Vyjeli jsme lanovkou nahoru i s koloběžkami, všichni jsme se seřadili do fronty a jedééém! Ale při druhé jízdě nás postihlo několik pádů. Zranění nebyla naštěstí smrtelná, mohli jsme všichni odjet autobusem do města Interlaken a zpět na ubytovnu. Večer nás čekalo rozloučení se švýcarskými kamarády. Všichni jsme se shromáždili v jídelně, vyslechli jsme několik krátkých proslovů a pochutnali jsme si na zmrzlině. Ještě jsme se vyfotili a při dlouhém loučení spadlo neuvěřitelné množství slz. Ach jo, ráno už domů…

Ve Švýcarsku se mi strašně líbilo. Díky lidem, kteří tam se mnou byli. Všichni byli skvělí – paní učitelky, pan ředitel, paní překladatelka i páni řidiči. Nechci zapomenout na Rolanda, švýcarského učitele, který se o nás celý týden staral a zažili jsme s ním spoustu legrace. Děkuji všem, že jsem tohle mohla zažít!

Andrea Taterová, VIII.B