• Akce školy
• Pedagogický sbor
• Provozní zaměstnanci
• Školská rada
• Spolek rodičů
• Školní parlament
• Rozvrhy hodin
• Zájmové kroužky
• Fotogalerie ZŠ
• Formuláře a dokumenty
• Harmonogram školního roku
• Školní vzdělávací program
• Digitální učební materiály
• Prevence rizikového chování
• Výchovné poradenství
• Celé Česko čte dětem
• Partnerská škola
• Archiv ZŠ

Akce školy - Návštěva ze švýcarského Baetterkindenu

Fotografie z návštěvy Švýcarů naleznete ve fotogalerii.

Po slavnostním zahájení školního roku 2008/09 a prvním „rozkoukávacím“ zářijovém týdnu nás čekala milá povinnost – strávit týden se švýcarskými přáteli. V neděli 7. září přiletělo v odpoledních hodinách na ruzyňské letiště 14 žáků v doprovodu 4 učitelů z Bätterkindenu. Ubytováni byli v prvním patře v budově školní družiny, stravovali se ve školní jídelně. Program, který byl připraven už od jara, mohl být díky pěknému počasí a dobré organizaci beze zbytku uskutečněn.

V pondělí navštívili Švýcaři a jejich mirovičtí kamarádi zoologickou zahradu v Plzni, večer společně zhlédli ukázku výcviku policejních psů. Úterní program patřil Příbrami – dopoledne strávily děti v hornickém muzeu, odpoledne zlézaly horolezeckou stěnu. Středa byla vyučovacím dnem a nesla se v duchu hesla „Žijeme na jedné planetě“. Kromě výuky češtiny a němčiny žáci společně zpívali a tancovali, děvčata se věnovala výtvarným činnostem a chlapci hráli fotbal. Celé odpoledne a noc strávili švýcarští teenageři v partnerských rodinách. Prohlídka orlického zámku a vyhlídková plavba lodí pod hradem Zvíkov připadla na čtvrtek. Po páteční půldenní prohlídce Prahy odcestovali naši vzácní hosté zpět do Švýcarska. Z jejich ohlasů je patrné, že byli s návštěvou v Mirovicích velmi spokojeni.

Chtěli bychom znovu poděkovat Městu Mirovice za pomoc při zajišťování programu, partnerským rodinám za péči, kterou dětem věnovali, panu Hanzlíkovi z Letů za bezpečnou dopravu na všechny akce. Uznání a dík patří také našim kuchařkám.

Mgr. Jitka Šebková

Konečně jsme se dočkali. Byl před námi týden, na který jsme se všichni těšili. Přijedou Švýcaři. Odpočítávali jsme dny, kdy konečně přiletí naši přátelé. Nastala neděle, náš nejočekávanější den. Přivítali jsme se nesměle, oni se nás styděli a my se styděli jich. Nikdo nevěděl, co si máme povídat, jak začít. Vzhledem k tomu, že ale byli unavení, odešli jsme brzy domů.

V pondělí nás čekala cesta do ZOO v Plzni, všichni se těšili na první zážitky s kamarády. Udělali jsme smíšené skupinky a šli jsem si prohlížet pavilon. Až teď se ukázalo, jak to vypadá s naší němčinou. Museli jsme se dorozumívat nohama a rukama, prostě jak to šlo. Udělali jsme si pár společných fotek a šlo se dál. Večer nás čekali na školním hřišti policejní psi se svým doprovodem. Policisté nám ukázali všelijaké kousky. Všichni byli nadšeni a začali se těšit na středu, neboť v úterý jsme museli opět zasednou do lavic.

Na středeční program bylo nachystáno učení v naší škole. Měli jsem český a německý jazyk, hudební výchovu a na poslední hodinu jsme byli rozděleni na chlapce a dívky. Kluci měli tělocvik, děvčata výtvarku. Po obědě jsme si odvedli své přátele domů. Každý měl připravený nějaký program, nějaký plán, co bude dělat nebo kam se pojede podívat. Já a moje kamarádky jsme vzaly naše Švýcarky do Příbrami – samozřejmě za nákupy. Zkoušely jsme si boty všeho druhu, nasmály jsme se u toho, až nás bolela břicha. Moje sestra nás odvezla do centra, kde si hosté nakoupili suvenýry domů pro rodiče a sourozence. Byl čas se vrátit domů. Naše mamka zatím připravila večeři, byla výborná. Najedli jsme se a museli vyrazit. Měli jsme zamluvený bowling v Blatné. Pořádně jsme se u toho zasmáli, protože pár lidí z nás to hrálo poprvé. Má Švýcarka stále vyhrávala. Na bowlingu jsme se já a kamarádka Ivana domluvily, že budeme u nás spát společně.

Ve čtvrtek ráno jsme odvedli kamarádky do školní jídelny. Ten den nás čekal výlet na zámek Orlík. Paní průvodkyně mluvila česky i německy. Poté jsme nastoupili do autobusu a vzhůru na Zvíkov, kde nás čekala plavba parníkem. Všichni byli natěšeni, jaké to bude. Nastoupili jsme na parník a koupili sladkosti. Bohužel to byl poslední výlet se švýcarskými kamarády. Dorazili jsme do Mirovic a dohodli se s učiteli na šestou hodinu. Konala se poslední společná večeře. Pár proslovů, pár posledních fotografií. Neubránili jsme se ani slzičkám. Poslední objetí a šlo se domů.

Ty vzpomínky, které na ně máme, to je nejbáječnější, co může být. Doufám, že se s nimi ještě v životě uvidím. A také bych chtěla poděkovat učitelům a panu řediteli, že mi umožnili se podívat do Švýcarska a poznat tak báječné lidi. Byly to fakt super strávené dny.

Erika Mikešová (8. třída)

V neděli 7.9.2008 ve 13:00 hodin přistálo na ruzyňském letišti v Praze letadlo, kterým přiletěli naši švýcarští partneři. Tam už na ně čekali zástupci naší školy, kteří je dopravili pronajatým autobusem do Mirovic.

Po příjezdu na místo následovala společná večeře. Té se zúčastnili i zástupci Školské rady a města. V pondělí jsme jeli společně do plzeňské zoo. Strávili jsme tam příjemný den. Dostali jsme rozchod a měli jsem svým švýcarským kamarádům ukázat zoologickou zahradu. Prošli jsme všechny pavilony. V areálu je ale i japonská zahrada, kde je k prohlédnutí mnoho zajímavých květin. Nakonec nás čekal DINO Park, kde to bylo opravdu zajímavé. Mohli jsme zde vidět, co na naší planetě žilo zhruba před 200 miliony let. Navštívili jsme 3D kino. Po skončení prohlídky jsme se vrátili do Mirovic. Ten den na nás čekala ještě ukázka práce policejních psů. To bylo fakt bezva.

Další den jeli Švýcaři do Hornického muzea do Příbrami, ale bohužel bez nás. My jsme šli do školy jako každý den.

Ve středu pak následovala návštěva naší školy a společná výuka. Po ní začalo společné odpoledne s partnerskou rodinou, které skončilo přenocováním u rodiny. Všichni to zvládli na výbornou. Když jsme všichni překonali prvotní obavy, tak to bylo fajn.

Předposlední den, který byl asi ze všech nejhezčí, jsme už v 8:00 hodin vyrazili na Orlík, kde jsme měli objednanou prohlídku zámku. Pak jsme pokračovali cestou na Zvíkov, odkud jsme jeli parníkem okružní cestu po řece Vltavě. V šest hodin pak začala společná večeře, na které proběhlo rozloučení se švýcarskými dětmi a v pátek ráno následovala opět cesta do Prahy.

Tím pro nás skončil příjemně strávený týden a můžeme se těšit na příští rok, neboť jsme opět dostali pozvání k návštěvě.

Matěj Hrach (9.A)

Naše město Mirovice má s obcí Bätterkinden ve Švýcarsku dohodu o partnerské výměně žáků. Každý rok tedy jedou žáci buď do Švýcarska nebo do Čech. Já jsem se byl ve Švýcarsku podívat vloni a moc se mi tam líbilo. Letos u nás byl můj švýcarský kamarád David.

Přiznávám se, že jsem se jeho příjezdu i trochu obával. I když se učím němčinu už delší dobu, nejsem jí schopen mluvit plynně. Nicméně jsem se těšil, že si s ním zaplavu v příbramském bazénu, zahraji počítačovou hru a dám mu ochutnat nějaké chutné české jídlo – to jsme také udělali. Kromě toho jsem se s Davidem a se školou podíval na řadu zajímavých míst jako např. do Zoologické zahrady v Plzni či na zámek Orlík.

Program partnerské výměny se mi moc líbil – jak v Čechách, tak ve Švýcarsku – a Davidovi prý též. Doufám, že ho příští rok budu moci opět navštívit. Zatím si spolu dopisujeme e-mailem.

Karel Vaněček (8. třída)

Neděle 7.9.2008 – konečně den, na který jsme tak netrpělivě čekali a to hlavně kvůli tomu, že nás přijeli nebo spíš přiletěli navštívit naši švýcarští kamarádi.

Už v neděli v půl sedmé jsme byli naklusaní před družinou, abychom je pečlivě a vřele přivítali. Řekla bych, že dobrou půl hodinu jsme tam mrzli, ale čekání se vyplatilo. Celí rozzáření jsme skončili v objetí našich návštěvníků.

Druhý den, a to v pondělí, nás čekal celodenní výlet do ZOO Plzeň. Tam jsem oběhli zvířátka, navštívili DINO Park a nafotili si první snímky s našili přáteli. V pondělí jsme měli pestrý program a jen, co jsme přijeli domů, nás čekalo další překvapení – výcvik psů České policie. Po půl osmé jsme se museli vzdát našich kamarádů.

Úterý nebylo pro nás české děti nijak zajímavé, protože jsme museli do školy. Zato Švýcaři si to užili na horolezecké stěně a v Hornickém muzeu v Příbrami. Byli jsme naštvaní, ale vyrovnalo se to středou.

Měli jsme společnou výuku. Naši kamarádi seděli v lavicích s námi a snažili se naučit pár českých slovíček a písniček. Strávili s námi celé dopoledne – tedy 6 hodin (ČJ, Nj, HV, Tv nebo Vv). Fakt pecka hodiny a pak hurá domů. Po obědě jsme si odváděli své přátele domů. Měli jsme se jim věnovat až do druhého dne. V plánu jsme měli výlet do Písku. Zbytek večera jsme strávili na hřišti a pak do postýlek a spát.

Ráno nás čekal náročný a bohužel poslední společný den. Prohlídka orlického zámku a vyhlídková jízda parníkem kolem hradu Zvíkov. Večer pak přišlo loučení, na které se nikdo z nás netěšil. Pak ještě poslední fotografie, podpisy, adresy a slzičky.

Na naše kamarády ze Švýcarska určitě nikdo z nás nezapomene. Prostě tento týden byl úplně nejlepší. Švýcaři byli skvělí lidi se smyslem pro humor.

J. Janotová (9.A), A. Taterová (9.B)